Tento citát je blízký realitě života s nemocí. A život s nemocí a s omezeními, které přináší stárnutí, je realitou geriatrie 21. století.

Stále více jsou v medicíně tématem chronická onemocnění, a právě spojení chronických onemocnění a principů přirozeného stárnutí vytváří potenciál pro projevy syndromu geriatrické křehkosti, zvláště ve věkové kategorii nad 80 let.

Zdá se, že si v Česku i Evropě již lépe uvědomujeme, že na stáří, stejně tak stárnutí, je třeba se připravovat. V prevenci, jejíž optikou je třeba nahlédnout život zvláště v jeho druhé polovině, ale vlastně již od dětství. V hodnotové oblasti, kam patří s jistotou vícegenerační soudržnost, porozumění a podpora. Stejně tak v oblasti zdravotních či sociálních služeb, kde bezesporu Česká republika patří mezi excelenci světových trendů.

Zajímavé a tím pádem i důležité: realita organizace každodenní zdravotní a sociální péče, postojů profesionálů, a celospolečenské vnímání stran témat stárnutí a stárnoucí populace prozatím v Česku zdaleka neodpovídá potenciálu našeho (zvláště) zdravotnictví.

Efektivita geriatrické medicíny a souběžně její postavení zdaleka pokulhává za daty, prognózami, potřebami pacientů a jejich blízkých, a jistě tak i sekundárně nepozitivně ovlivňuje celospolečenské postoje.

Vše uvedené, realita současné medicíny a potřeba působení na postoje či vzdělanost, a to i mimo medicínu, mě vedla již před lety k úvaze pojmenovat potenciál geriatrie v knihách jako Geriatrická paliativní péče, posléze Syndrom křehkosti.